Chcete novou povídku...?
Hledám spoluadminku:)
Hodnotím blogy Klik:)     
Black List Klik:(

                  

Retush Celine Dion

28. října 2011 v 20:58 | Nelly |  Moje retushe
Zdravím, takže už jsem dlouho neretushovala že..:))??..No, takže teď vám to vynahradím. Snad se vám to bude líbit. Snad se to tu rozjede..:*
Spokojenost:76%
Není to to, co jsem chtěla. Grafické zpracování sem i nelíbí vůbec...Bylo to dělané v trapném Photo filtru, kde jsem použila razítka. Kdybych to dělala v Photoshopu, design by byl lepší..:/..Ale nevadí ne..??..:)
 

Prokletý život 15.díl

26. října 2011 v 8:42 | Nelly |  Nelly
Prokletý život 15.díl

Ulmaha z mích slov pochopil, že chci být sama, a přišla Marami. S tou už jsem si měla co říct, byl to její bratr. Pro tu to muselo být obzvlášť těžké. "Mar, je mi to strašně líto..Všechno je mi to tak líto můžu za to já!" Řvala jsem přes celé území "To už je prostě součást života, někdo odejde, a někdo zase přijde. Odchody a příchody, to už je prostě součást života!" Byla s tím tak vyrovnaná, a já tam řvala jak malé dítě. Teď nebyla ona to hloupé naivní děcko, teď jsem to byla já. Já jsem teď byla ta hloupá. A moc dobře jsem si to uvědomovala. Teď mě tu poučila dívka, které bylo když jsem ji poznala deset let. Je to neuvěřitelné co, je mnohem chytřejší než se zdálo! "Marami, nenechám tě tu, půjdeme společně pryč!" Řekla jsem vážně "Souhlasím, v Maroku mám mojí babičku, a strýce. Takže půjdeme do Maroka.Souhlasíš?" Celou dobu byl můj sen, podívat se do Maroka, a teď jsem ho mohla uskutečnit. Marami znala i polohu Maroka. Sen se mi plnil, a já byla ochotna ho přijmout.
ULMAHA:
Koukal jsem se Hin do očí, a sledoval, jak mi moje láska zemřela před očima. Nemohl jsem tomu stále uvěřit. Bylo to strašné. "Tak takhle dopadla má sestra, ta co mě vždy poučovala, ta hloupá malá sestra, kterou jsem všechno učila. Jak já ji milovala a teď je pryč!" Pravila Hingaru, sklonila se nad tělem Hin, ale bez pláče. Pak se mi podívala do očí. "Vidíš, jak jsem dopadla. Byl to jediný člověk, o kterého jsem se starala celá ta dlouhá léta po tom co zemřeli mí rodiče. Byla tak nevděčná,drzá a rozmazlená, ale teď, když vidím, jak tu přede mnou leží, vidím, že jsem ji nakonec měla mnohem radši než jsem si ze začátku myslela." Tak přece jen má Indy city.Viděl jsem, jak byla smutná, neplakala, ale byla to pro ní horší rána jak pro mne. Nemusela plakat, poznal jsem to na ní. Velice snadně to na ní poznáte. "Ulmaho, chci odsud pryč, kamkoliv, ale chci jít s tebou, protože vím, že by to tak Hin chtěla. Budu tu místo ní, budu tu namísto Hingaru, stále jí budu na blízku tím, že budu s tebou!" Řekla, a poté jsme se rozhodli, že půjdeme do Egypta. Za mími pravými rodiči. Poté jsem šel za Darou, a pevně ji objal "Tak příteli, došli jsme spolu daleko. Kdybych tě nepoznala, neměla bych to štěstí poznat nejlepšího muže mého života. Nepoznala bych Luniho. Nakonec ti děkuji!
Tím se naše cesty rozešli..NAVŽDY…

DARA:
Zajímá vás, co se se mnou stalo? Šťastně jsem došla s Marami do Egypta, a vykopala jsem velký hrob, který byl věnován Lunimu. Mar na něj položila náhrdelník, který jí sám vytvářel, když ještě byla tak malinkatá. Já na něj položila zásnubní prsten, a napsala na hrob Luni, nejpoctivější a nejhodnější ženich. Mar zanechala vzkaz ten nejhodnější a nejstarostlivější bratr Luni. S Maryninou rodinou jsem si moc rozuměla, její strýc podnikal různé výpravy po Africe, a babička uměla vyprávět krásné příběhy. Vrátila jsem se s nimi do svých dětských let. Jako bych zase měla otce i matku. Nikdy nezapomenu na chlapce, který se přezdíval Ulmaha…

ULMAHA:
Chcete vědět jak jsem dopadl? Nakonec jsem se dostal za svou pravou rodinou do Egypta,a ti si Indy moc oblíbily. Dozvěděl jsem se, že mě neodložili kvůli tomu, že se o mne nemohli starat, ale byl jsem prý svaté dítě, tedy aspoň jak pověst pravila. Tím chci říci, že má rádoby stará rodina mě odcizila od mé pravé rodiny. Prý mě dlouho hledali, ale nikdy mne nenašli. Zajímá vás co s Indy? Tu jsem si nakonec vzal. Moc jsme se spolu sblížili, a nakonec byla obětavá,silná,milá a úžasná. Celá ta léta to skrývala v sobě, ale jakmile Hingaru odešla, Indy se uvolnila, a dala volný průchod svému srdci. Nikdy nezapomenu na dívku jež se přezdívala Dara…
KONEC..!!

Prokletý život 14.díl

26. října 2011 v 8:41 | Nelly |  Nelly
Prokletý život 14.díl
Běžel jsem už dlouhý kus cesty, nevěděl jsem, jestli se za Lunim vůbec dostanu. Mé schopnosti byly v té chvíli strašně omezené. Nepřemýšlel jsem, cíl pro mě bylo dostat se vůbec někam do úkrytu.Běžel jsem asi dvě hodiny. Pak jsem si všiml obrovského pole, hned mi došlo, že je Luniho, věděl jsem, že už jsem mu nablízku. Už mě skoro měl když v tu chvíli, ani jsem se nenadál, a přede mnou stál samotný Luny, vedle něj Marami, spousta obyvatel, a na konci té fronty byla dívka, krátké ale krásné husté vlasy, pěkně kudrnaté, a zářivé černé oči. Poznal jsem ji, byla to Dara! Když mě spatřila, chvíli na mě zírala, pak odvrátila svůj pohled, a začala bojovat, všichni začali bojovat. Byly jsme neuvěřitelně silní. Byla to strašně dlouhá bitva, ale nakonec to za to stálo. Běloši začali utíkat. Snažili se stáhnout do Tanzánie, utíkaly pěkný kus. "Z Darou jsme nastejno zařvali "Tak, teď už nám neutečou. Tohle je poslední bitva!" Všichni jsme ještě přidali, a když už jsme viděli Tanzánii v dáli, všude stála spousta bělochů. Obklíčili nás. "Néééé Ulmaho!" Slyšel jsem zaječení. Hned jsem poznal, že to byla Hingaru. Stálo okolo ní spoustu bílejch kriplů, a měli nůž u jejího hrdla. "Hou,hou, neukvapujte se.Nechte Hingaru jít, vezměte si mě, jen nedělejte hloupost!" Řval jsem, a pak slyšel bezmocný hlas Hingaru "Ulmaho, chci abys věděl, že jsem tě milovala. Chci se ti omluvit, za všechno, co jsem ti způsobila. Chtěla bych tě naposled jen lehce políbit!" A rozplakala se "Tohle není Romeo a Julie!" Zařvalo pár bělochů na jednou, a podřízly jí hrdlo! "Navždy spolu, Ulmaho, Miluji tě!" Řekla z posledních slov, a já stihl jen zařvat s pláčem "Miluji tě!" Rozzuřil jsem se, a hlasitě zařval "Tak, ať ta bitva naposled stojí za to!"
DARA:
"Luni, zničíme je ano? Společně!" Řekla jsem mému budoucímu muži, a věřila, že budeme(až tato bitva skončí šťastní) rozeběhla jsem se napříč všem těm hajzlům. Bojovala jsem za Hingaru, za všechny ty dívky, které byly tak krutě umučeny. Tohle bylo to po čem jsem toužila. Toužila jsem vidět jak krvácejí, na místech, kde jsme kdysi krváceli mi. Jak jsem tak běžela, začala jsem se asi s pěti bělochy prát. Když už jsem je měla hotové, a chystala jsem se rozeběhnout na dalšího kripla. Jeden mě však překvapil ze zadu, a ani jsem se nenadála, a měla jsem nůž u krku. Cítila jsem se jako Hingaru předtím. Nevěděla jsem, co se mnou bude. "Aspoň se podívám za vámi mami a tati!" To se ale Lunimu nelíbilo, ono se to nelíbilo ani Ulmahovi, ale Luni zakročil dříve. Rozeběhl se mi zachránit život hlava nehlava. Šlo vidět, že v tu chvíli myslel jen na mě, protože tam nechal i Marami samotnou aby bojovala. Začal se rvát, tak že okolo létala krev, a hlavy těch kriplů létali všude okolo. Po tom jsem celou dobu toužila. To měl být konec. Nikdo už na poli nezbyl. Čekala jsem, že mě Luni obejme, ale on jen stál na místě. "Luni,jsi v pořádku?Luni!" Až, když jsem viděla, že má ve svých zádech zabodnutou kudlu, uvědomila jsem si, že mě již neslyší. Rozplakala jsem se tak silně, že mé slzy nepřestávali téct, bylo jich stále více a více. Pode mnou na zemi vznikal potůček. Přesně takhle to bylo i s Romeem a Julií. Když už bylo po bitvě, a všichni odešli, prohledávala jsem Luniho tělo, a oplakávala ho. Chtěla jsem něco krásného, abych to mohla dát na jeho hrob. Najednou jsem se rozplakala ještě víc. V levé kapse jsem našla prstýnek. A ne ledajaký. Byl to zásnubní prsten. Chtěl mě požádat o ruku, a zemřel. To není možné. Potok pode mnou se stále naplňoval, začínal se z toho stávat malé opuštěné moře slz. Přesně tak jsem se cítila já, malá a opuštěná. Byla to moje vina. "Jsi v pořádku?! Ptal se mě Ulmaha "To je snad jasné že ne ty idiote!" Řvala jsem na něj.Byla jsem naprosto nepříčetná. Ztratila jsem totiž někoho, kdo mi celou tu dobu pomáhal. Se vším. Ten člověk, který mi celých deset let pomáhal nebyl Ulmaha, ale Luni. Můj milovaný Luni. A teď je pryč…

 


Prokletý život 13.díl

26. října 2011 v 8:39 | Nelly |  Nelly
Prokletý život 13.díl
ULMAHA:
Když jsem se vzbudil, Hingaru ještě spala. Překvapilo mne však to, že tam nebyla Dara. Většinou nechodila takhle brzy na lev. Vlastně takhle nechodila nikdy. No, myslím že je na měj ještě stále naštvaná za včerejší den. Asi chce být sama.Řekl jsem si, a snažil se probudit Hingaru "Hin, jsi vzhůru?" Hin se jen otočila, a zamumlala něco o tom, že až za chvíli. Byl jsem naštvaný, a tak jsem jí hold surově probudil, ona se na mě nasupeně podívala, a pak na mě zakřičela "Co si jako myslíš, že děláš?!" Byl jsem rozzuřený ještě víc. "Snažím se tě vzbudit. Ani nevíš, kolik je hodin. Je strašně pozdě. Musíme si něco ukořistit. Dnes to mělo být na Daře, a mi jsme měli jít pro vodu, ale ona vždy vstávala ve dvě hodiny ráno, a do deseti hodin už to tu vždy bylo. Asi je naštvaná, tak se na nás vykašlala. Myslím, že jí to brzy přejde a vrátí se!" Řekl jsem, ale za mím vrátí se, bylo stejně dost jistoty. Tohle se jí prostě nepodobalo.Počkám do noci, a pokud se nevrátí, půjdu ji hledat. "Já na žádný lov nejdu, mám špatnou náladu. Pěkně hnusně jsi mě vzbudil. Jo, a co máš ty stále s tou Darou? Pokud zdrhla, je to přece jen její věc ne, nech ji plavat je to tak trapné, když o ní stále mluvíš. Jsem ráda, že odešla!" Jak mile tohle Hin řekla, změnil jsem na ni velice rychle pohled. Naštval jsem se, a plivl před ní. "Hele, takhle jsem to říct nechtělo. Vím, znělo to zle, a tak sobecky. Poslední dobou se nepoznávám. Je to kvůli Indy. Šílím, protože nevím jestli ji najdu!" Řekla klidným tónem. "Jo, chápu to, ale Daru nech nepokoji, kdyby nebylo jí, nikdy by jsi se od těch bělochů nedostala. Hin, štveš mě, tolik jsi se změnila. Když jsem tě poznal.." Nestihl jsem nic říct, a už mě Hin přerušila "Já vím,byla jsem jiná, to proto,že jsem tak strašně nervní. Co když už nikdy Indy neuvidím?!" Řekla starostlivě Hin. "Jo já tě chápu. Ale chci nejprve najít Daru. Je schopna udělat spoustu hloupostí." To byl den, kdy jsem Daru ztratil, hledal jsem ji všude, ušel jsem desetitisíce kilometrů, ale nikde nebyla. Oplakal jsem ji, a žil dalších pět let bez ní…
O PĚT LET POZDĚJI:
DARA:
Už je tomu pět let, co jsem neviděla Ulmahu. Dnes mám dvacáté šesté narozeniny. Víte, co se změnilo? Vlastně toho bylo dost. Tak za prvé, s Lenim jsem navázala vztah, který už nebyl kamarádský. Byly jsme mnohem víc,mnohem víc než hloupí přátelé. Marami byla z našeho vztahu nadšená, ale mě v hlavě běžel stále Ulmaha. To mě nešel ani hledat? Vážně se na mě vykašlal? Čekala jsem, že bude aspoň trochu bojovat. No jo, aspoŇ vím, jak mu na mě záleželo! "Daro, všechno nejlepší zlato, řekl Leni, přišel ke mne a objal mne. Objal mě tak něžně, že jsem na chvíli zapomněla na své trápení. "Jůů, je to tak sladké, když vidím, jak si rozumíte!" Řekla Marami radostně, ale jakmile se na ní Leni podíval jakoby říkal, teď odejdi, tak opravdu šla. "Tak já vás nebudu rušit no, ale všechno nejlepší Daro!" Poblahopřála mi, a pak odešla do svého pokoje.
ULMAHA:
Hloupých pět let se už snažím osvobodit Indy, je to strašně náročné, a Hin na tom už není dobře.Jsme stále více zranitelní. Nedá se nic dělat, musím si jít pro pomoc za Lunim. Určitě mi pomůže sehnat několik lidí, kteří se těm bílejm postaví. Hin, byla po posledním útoku na bílé, strašně oslabená, a tak musela zůstat v naší skrýši, a já vyrazil za Lunim.Cesta byla dlouhá, a já pospíchal, aby mě nesejmuli někteří z Tanzánie. Co jsem nechtěl, stalo se skutečností. Parta těch hajzlů si mě všimla, a běžela za mnou, jako bych byl kus stejku, který čeká na ogrilování. Tohle už nebyla sranda, šlo mi o kůži. Rozeběhl jsem se jak jen to šlo…

Prokletý život 12.díl

26. října 2011 v 8:37 | Nelly |  Nelly
Prokletý život 12.díl
Díval jsem se jí do očí, a teprve, až když jsem viděl její oči plné naděje, její dlouhé havraní vlasy a hnědé oči, došlo mi,že je to moje Hingaru! "Hingaru, je to již pět let co jsem tě neviděl.Strašně jsi zkrásněla. Řekl jsem jí, a pak mi došlo že jsem to opravdu řekl nahlas.Trošku se začervenala a poděkovala. "Ulmaho, kdybys věděl, jak jsem ráda, že tě vidím!Zajali mi sestru Indy.Nevím, co mám dělat.Přepadli mě, a takhle jsem dopadla!" Řekla, a odhalila své břicho, které měla probodnuté.Bylo to kudlou, a šlo na ní znát,že je na tom špatně.Zavedl jsem ji do skrýše a pomohl ji.Když už to vypadalo, že je mimo ohrožení života mírně se ke mně naklonila, a slabím hláskem pravila "Dokázal jsi to Ulmaho, zase jsi mne zachránil. Mám já na tebe ale štěstí viď?" Řekla, a poté se přiblížila ještě víc.Pak ještě víc, až už byla skoro u mích rtů,a najednou to přišlo.Políbila mne. Bylo to tak krásné,sladké, jemné, prostě celá Hingaru. Vše by bylo skvělé, kdybychom jsme byly sami.Celou tu dobu nás pozorovala Dara, a když si všimla, že jsem se na ní koukl, upustila džbány s vodou. "No, tak já jdu znova pro vodu!" Řekla naštvaně,a já se cítil provinile.Ale co je jí vlastně do toho co s Hingaru děláme?Přece spolu nechodíme, tak jí může být můj milostný život ukradený.Přemýšlel jsem o tom, a Hingaru mezitím usnula. Když přišla Dara pozdě večer, řekl jsem jí "Proč jsi jako utekla?! Měl jsem o tebe strach!" Řekl jsem vážným tónem "Nepovídej,však ty jsi tu měl někoho, s kým jsi přečkal horší časy!" Odpověděla uraženě Dara. "Já s Hingaru nic nemám!A i kdybych měl, tobě do toho nic není!Nebo snad žárlíš??!" Dara neodpověděla, a šla spát.Já si šel také lehnout.
Dara:
Tímhle mě Ulmaha maximálně zklamal.Jasně že nežárlím, ať si s Hingaru dělá co chce, ale já jak hlupák pracuji, a on si v klidu vysedává a líbá se s ní.Kdyby aspoň přinesl nějaké jídlo!Poslední dobou je Ulmaha k ničemu.Už tu nebudu čekat, myslí si, že spím.Takže já vyrazím za Lenim!Můj názor nezměním.Řekla jsem si, zakoukala jsem se do Ulmahovo obličeje, a pak do toho Hingařina "Za všechno můžeš ty Hingaru!" a šla jsem.Byla tma, a v tu dobu běloši nechodili, takže se mi podařilo dostat se do tří hodin do rána k Lenimu.Když sem mu zaklepala na dveře, vylezl úplně jiný Leni.Ne ten neohrabaný vesničan s dobrým srdcem, ale nádherný muž, s nádherným úsměvem dobrými úmysly. "Daro, je to možné jsi to ty?Co tu děláš kočko.kde máš Ulmahu?"
Zeptal se mě Leni, a napjatě čekal na odpověď. "Kašlu na toho sebestředného pitomce, který se líbá s holkou v mém úkrytu!" Řekla jsem nasupeně, a Leni mne pustil dovnitř. "To se mu skoro vůbec nepodobá,ale jestli to udělal, můžeš zůstat tady.Marami se po tobě moc stýskalo, a mě docela taky,řekl Leni, a naklonil se ke mne, asi mne chtěl políbit, ale ze shora si to řítila Marami, a když mě viděla, štěstím skoro přestala dýchat.
"Jsi to ty?Daro, jak já jsem tě dlouho neviděla!" Říkala Marami nadšeně.Už přede mnou nestál ten prcek, ale velká holka.Patnáctiletá rozumná holka, velice půvabná.Uvědomila jsem si, že pro ní už jsem stará.Je mi jednadvacet let.Jak si asi rozumí s Lenim, kterému je třiadvacet.Nevím nevím. "Marami, budeš asi nadšená, tím,co ti právě sdělím.Dara u nás nějakou dobu zůstane.Nemá kam jít!" Řekl Leni Marami, a ta se rychle začala vyptávat "Jsem strašně ráda, že tu budeš.Aspoň si spolu užijeme trošku legrace.Prostě té holčičí zábavy.Můžu se zeptat, co se stalo mezi tebou a Ulmahou?" Chvilku jsem přemýšlela, jak odpovím ale pak ze mě vypadlo "Ne!" Marami pro to měla pochopení, a víc už se mne na to neptala.Docela se mi po Ulmahovi stýskalo, a říkala jsem si, co bude dělat, až se ráno probudí,a zjistí že tam nejsem..
DNES PŘIDÁM VŠECHNY ZBYLÉ DÍLY, KTERÉ JSEM PSALA CELOU DOBU...:))

Prokletý život 11.díl

26. října 2011 v 8:29 | Nelly |  Nelly
Zdravím vás,
takže se zase po sto letech shledáváme. Můj poslední článek tu byl v...červu myslím. Rozhodla jsem se to tu přeorganizovat, tak, že budu psát jen povídky, The sims a Pottera. Nic víc dělat nebudu! Už mě to totiž nebaví mít blog o všem možném. Mrzelo by mne však opustit můj milovaný blog, po dvou letech. Uvidíme jak to tu půjde znovu..Snad to bude dobrý..:)) Teď už ale k povídce...
Prokletý život 11.díl

Jak Vermal slibovala, Vermalin otec nás opravdu štědře odměnil.Přejel si nás všechny pohledem, a pak spokojeně pravil "Vy přivést domu mi má dcera.Já šťastný jak blecha. Velmi bohatě se vám odměnit." Dořekl, a pak šel cosi vytáhnout z truhly, která byla celá pokryta zlatem a drahokami."Tu máte 76 000 namibijských dolarů.To být drahocenné peníze.Vy vážit si jich.Protože peníze dokázat vše zkazit.Rozhádat vás.Vy brát to jako zkouška moci!" Kázal Vermilin otec vážnými slovy a Indy okamžik lapala po penězích, a začala je přepočítávat. Pak zahučela "Mohlo toho být víc..!!" Vermilin otec se rozzuřil a pravil "Ty být strašně chamtivá.Nedotáhnout to daleko.Ty měla bys přestat myslet jen na peníze a na moc.Jinak velice rychle špatně dopadnout!" Zařval rozzuřeně na Indy Vermilin otec, a Indy si jen odfrkla.Poděkovali jsme, a šli jsme dál.Takhle jsme bloudili docela dlouhou dobu, asi devět měsíců.Pak se Indy s Hingaru museli vydat na cestu do jejich rodné země do Libérie.Strašně těžce se mi s ní loučilo, ale nakonec jsme to zvládli, a já na vždy opustil svou největší lásku.Nikdy jsem však na ni nezapomněl.Ani teď v tuhle chvíli, kdy se tu vláčíme po poušti, mám myšlenky jen na ni. "Hele Romeo,už toho je dost nemyslíš..?Prostě musela odejít, s tím se musíš smířit!" Řekla Dara,a Marami přikývla.Já věděl,že mají pravdu.Ale copak se dá na takovou krásnou dívku zapomenout?Nevím,nevím.Společně s Darou jsme se chystali odvést Marami za Lenim.Ten byl neuvěřitelně nadšen, když zjistil, že jsme jeho sestru opravdu zachránily.Dal nám spoustu kukuřice a jiných plodin, jako brambory,okurky a rajčata.Čas plynul dál, a jak jsme tak přežívali neboli spíše jsme si užívali bohatství a slávy.Čas plynul tak daleko, že už tomu bylo pět let, co jsem Hingaru neviděl. Jednoho dne nám však došli zásoby, a tak jsme se rozhodli že je obstaráme. Dara šla pro vodu, a já pro jídlo.Pěkně jsem si to vykračoval, a najednou jsem si všiml košíku plného nejrůznějších plodin, a nějaké vody. S radostí jsem se blížil ke košíku, ale najednou na mě zezadu zaútočilo asi tak padesát mužíků.Poznal jsem,že jsou to ty,co tenkrát tyranizovali Daru a ostatní dívky.V tu chvíli, kdy mi zabodli kudlu do zad, jsem však už o ničem nepřemýšlel…
DARA:
Hledala jsem pitnou vodu, ale nikde nic.Rozhodla jsem se, že se vrátím do přístřešku. Kdyby to však bylo jen tak lehké.Obklíčili mne.Ze všech stran aspoň deset chlápků s nožem.Stejně jsem se ale rozeběhla, a hlasitě ječela.V běhu jsem běžela na západ, protože tam měl být Ulmaha.Ještě se mi o tom zmiňoval.Běžela jsem co mi nohy stačili.Na jednou ale přišel šok, když jsem viděla jak Ulmaha bezmocně leží na zemi a lapá po dechu. Krvácel od hlavy až k patě, ale já ze sebe strhla svoje rozdrbané tričko, a zastavila mu krvácení z tepny. Vzala jsem ho do rukou, a i když byl velice těžký,moje motivace se odtamtud dostat a zachránit ho, byla ještě větší.Po Dlouhých,asi deseti uběhnutých kilometrech jsem našla perfektní skrýš. Zalezla jsem do ní, a kupodivu mě běloši nenašli.Začala jsem zachraňovat Ulmahu.Ten byl naprosto na dně, strašně lapal po dechu, ale chtělo to hold čas, a pak už měl dostatek síly, aby mohl opět obstarat otravu.Samozřejmě jen blízko naší skrýše, aby ho tentokrát opravdu nezabili…
ULMAHA:
Byl jsem Daře neuvěřitelně vděčný,že mi zachránila život.Bloudil jsem pouští, když najednou.. "Ulmaho!" myslel jsem že je to Dara, a tak jsem se bolestivě otočil.K mému údivu to ale nebyla Dara.

Ach můj bože...Co všichni mají s těmi telefony?

25. června 2011 v 17:24 | Nelly |  Kecičky
Zdravím všechny,
dlouho již jsem nenapsala tak jstesi zřejmě všimly že to tu vázne.No jo škola.Musela jsem opravovat fyziku vycházelo mi z ní 2-.Ale teď už je to v poho.No naprosto nechápu,proč každý člověk kterého znám ujíždí na telefonech.Respektivě na dotykáčích.Co s tím všichni mají?To jsou dotykáče taková móda,je strašně "kůůůl" mít dotykáč za 4 000 a přitom tvrdit,že stál 25 000?...:D.?no tenhle svět je opravdu k nepochopení.Jinak můžete se těšit na novou rubriku kde budu přidávat své fotografie,aby jste měly představu jak vypadám.Nadále tu přibidou často recenze na různé pohádky.První byla na vodníka a Karolínku jak již jsem psala moc hezká pohádka.Bude tu také nový dess,takže si na něj počkejte.Zatím pápec...:D

Krásná pohádka Vodník a Karolínka

7. června 2011 v 19:42 | Nelly |  Kecičky
Zdravím všechny...:),takže dneska jsem se rozhodla napsat článek o krásné pohádce kterou jsem viděla nedávno.Jmenuje se Vodník a Karolínka,a je to krásná pohádka,kde hrají celkem neznámí herci.Určitě ale znáte slavnou Ivanu Krolovou,která namluvila pohádku na Disney Channel Hodně štěstí Charlie.Namluvila tam Teddy,no co vám budu vyprávět určitě jí znáte.Méně známý obličej má Filip Cíl,o kterém se sice moc nem,luvilo,ale za něj mluví jeho pohádky a role...:).Pak je tu velmi slavný Jakub Gottwald,kterého určitě znáte jako Ordinace v Růžové zahradě,kde dříve hrál uklízeče,a pak je tu role v krásné pohádce Dešťová víla,která je velim pěkná.Jednou na ní také udělám takový můj názor.Na této pohádce se mi moc líbil děj.Byl krátký,ale velmi hezký.Filip cíl,neboli filmový vodník hraje velmi dobromyslnou roli.Ze svým otcem se stále dohadují.Jeho otec vodník mu říká,že lidem jde jen o peníze,ale vodník Jonás je názoru úplně jiného.Jeho otec ho tedy pošle do světa lidí,a Jonáš se zamiluje do krásné Karolínky(Ivana Korolová).Všechno se však začne velmi komplikovat,kvůli zlomyslnému Liborovy,který se pokusí všechnu tvrdou Jonášovu práci sabotovat.Jak to ale dopadne?No přece dobro vždy vítězí.Je to krásná pohádka,moc doporučuji se na ní jít podívat.Je to nová pohádka z roku 2010,a je mezi lidmi již velmi oblíbená.Má sice velmi kraťoučký děj,ale stojí to za to...:).

Oblečení 13

21. května 2011 v 11:58 | Nelly |  Plavky
Funkční! Ve hře vypadají dobře. (zvlášť mně se teď dost hodí)
Click to download

Stahujte kliknutím na obrázek!

Zdroj: lowe-sims123.blog.cz

Oblečení 12

21. května 2011 v 11:56 | Nelly |  Společenské oblečení

download//sims-2-site (funkční - 17.3.2010)

Zdroj: uveden na obrázku


Kam dál